Velikost textu:   A    A    A

Historie Městské organizace Svazu důchodců České Budějovice II

V roce 2011 končilo tříleté volební období orgánů Svazu důchodců a volili se orgány nové. Na krajské konferenci v v červenci 2011 opět došlo k ostré konfrontaci mezi klikou Minařík a spol. a vedením naší organizace.
Když předseda naší organizace Ing. Řežábek složil funkci v krajské radě Svazu důchodců, vznikla otázka, kdo na jeho místo. Odpověď byla nasnadě – no přece nový předseda organizace Polánský. Tentokrát jsem byl v přijímání funkcí daleko opatrnější. Řekl jsem si, že si napřed poměry v krajské radě otestuji. Domluvil jsem se s krajskou radou, že na její zasedání budu docházet jako host. Odpověď na mé pochybnosti přišla brzy. Krajská organizace SD v jižních Čechách měla na počátku volebního období 2008-2011 šest organizací: České Budějovice, Prachatice, Jindřichův Hradec, Třeboň, Suchdol nad Lužnicí a Vlachovo Březí. Během šafářování dvojice Minařík – Mikula zanikly dvě organizace: Jindřichův Hradec a Suchdol nad Lužnicí. K mému údivu jsem se z nějakého hodnocení krajské rady dočetl, že nezanikly dvě organizace, ale tři, k výše jmenovaným přibyla ještě organizace Suché Vrbné.
V Suchém Vrbném žádná organizace nebyla, byla to místní skupina v rámci českobudějovické organizace, kterou jsme pro její neefektivnost rozpustili. Ale kdo psa chce bít, hůl si najde, a tak se místní skupina označila za organizaci a viníkem jejího zániku je Polánský. Za zánik předchozích dvou nikdo nemůže, tak to prostě vyplynulo. A tak jediným viníkem nepříznivého vývoje je Polánský. Důrazně jsem se proti takové interpretaci ohradil. Na krajské radě jsme se ostře pohádali. Dvojice Minařík – Mikula za přicmrndávání dalších členů rady trvala na tom, že uvnitř jedné základní organizace byla další základní organizace. Již dříve jsem jednání krajské rady kritizoval pro jeho užvaněnost a neefektivnost. Bylo to samé vzpomínání na minulost, hlavně zásluhou pana Mikuly, ale žádné přijímání rozhodnutí. Touhle hádkou pohár mojí trpělivosti přetekl. Viděl jsem, že při daném personálním složení krajské rady nikdy mít pravdu nebudu. Řekl jsem, že moje kooptace do krajské rady nepřichází v úvahu a že tam nebudu docházet ani jako host. Zároveň jsem požádal, aby naše organizace byla o činnosti krajské rady informována prostřednictví paní Natálie Petrové, jinak též životní partnerky pana Minaříka, která byla jak členkou krajské rady, tak našeho výboru. S tím byla krajská rada srozuměna.
Na jaře roku 2011, kdy končilo tříleté volební období orgánů SD, se konala začátkem března výroční členská schůze naší organizace. Volil se na ní nejen výbor, ale i kandidáti do nové krajské rady. Navrhl jsem výboru a posléze i členské schůzi, aby kandidáty do krajské rady byli: Polánský, Škoda – místopředseda organizace, Petrová – členka výboru a Minařík, stávající předseda krajské rady. Naše organizace v závislosti na počtu členů dostala od krajské rady kvótu čtyři členy v zamýšlené devítičlenné radě. Vycházel jsem z předpokladu, že bude účelné, aby se v práci krajské rady spojili jak staří – Petrová, Minařík, tak noví - Polánský a Škoda. Uvědomoval jsem si problematičnost volby Minaříka, ale při rozbití tandemu Minařík – Mikula jsem předpokládal, že se Minařík dá zvládnout. Kandidaturu Mikuly jsem odmítl, ač mně o ní Minařík třikrát žádal. Pan Minařík je totiž bez pana Mikuly jako bezruký. Tato kandidátka prošla všemi postupy.
Další události na sebe nedaly dlouho čekat. Začátkem dubna jsme krajskou radu upozornili na neoprávněnost jejího lichvářského nájemného za prostory v Nerudově ulici. Pětičlenný výkonný výbor krajské rady reagoval výpovědí z těchto prostor. Ve výkonném výboru byli čtyři členové naší organizace – Minařík, Mikula, Petrová a Jaroslava Nováková. Pátým členem výkonného výboru byl pan Mgr. Jiří Dolejš, předseda městské organizace v Prachaticích a místopředseda krajské rady. Všichni byli jednohlasně pro výpověď. Vyhazov nám tedy dali naši vlastní členové. S rozhodnutím krajské rady jsme seznámili naše členy prostřednictvím našeho Zpravodaje. Na následující schůzi výboru naší organizace se dostavilo dvoučlenné přepadové komando ve složení Minařík – Dolejš s obviněním, že naše členy nepravdivě informujeme a žádalo omluvu. Zveřejnění pravdy bylo těmto funkcionářům krajně nemilé. Prokázal jsem, že text informace se kryje s textem dopisu a tak jim sklaplo. Vzhledem k tomu, že jsem nebyl spokojený se způsobem, jakým nás paní Petrová informovala o jednání krajské rady, požádal jsem pana Minaříka, aby nás o všech podstatných okolnostech činnosti krajské rady informoval písemně. O jednání výboru dostal pan Minařík zápis. Od té doby jsme nedostávali vůbec žádné informace.
Po tomto vývoji událostí se změnila kvóta  naší organizace do krajské rady. Už jsme neměli čtyři členy, ale tři. Krajská rada prý bude jen sedmičlenná. Při čtyřech organizacích v kraji se mi to zdál celkem oprávněný vývoj. Z naší kandidátní listiny jsme tedy škrtli pana Minaříka. A spěli v poklidu ke krajské konferenci, jestli se tak dá nazvat tahanice kolem prostor v Nerudovce. Právě zběsilost, s jakou pan Minařík trval na prostorech v Nerudovce, byla nápadná. Řekl jsem si, proč se tak dere o tyto prostory, když v krajské radě nebude. A tak jsem se na výboru před krajskou konferencí paní Petrové zeptal, jaká je kandidátka do krajské rady. Zalhala mi, že neví. K té lži se na krajské konferenci přiznala. Vysvětlila to tím, že nechtěla jitřit atmosféru. A tak se naši delegáti na konferenci až bezprostředně na začátku konference dozvěděli, že kandidátka není sedmičlenná, ale opět devítičlenná a pan Minařík a paní Nováková se na ní iniciativně sami dopsali.
Výsledkem byla velice bouřlivá konference. Naši delegáti dostali slovo až nakonec. Vystoupení předchozích delegátů byla velice pozitivní. Není divu. Pan Minařík si jejich vstřícnost zajistil rozdělením peněz z prostředků krajské rady. Na základě naší iniciativy uzavřela krajská rada smlouvu s firmou E.on o propagaci a dostala pro krajskou organizaci SD třicet tisíc Kč. Krajská rada tyto prostředka rozdělila velice moudře: dva tisíce dostali ve Vlachově Březí, tři tisíce v Třeboni a pět tisíc v Prachaticích. Naše organizace nedostala nic. Zbylých dvacet tisíc použila krajská rada pro svou potřebu. O této transakci jsme se dozvěděli až dodatečně. A také předsedové výše zmíněných organizací byli pozváni na poradu krajské rady s předsedy základních organizací před konáním krajské konference, já jako předseda budějovické organizace jsem na tuto poradu nebyl pozván, ba dokonce konání a výsledky porady byly před námi zatajeny.
Za této situace bylo moje vystoupení na krajské konferenci velice kritické a bouřlivé. Konference opět skončila hádkou. Pan Minařík se této konference nezúčastnil. Byl v té době hospitalizován. Zkolaboval totiž, když se dozvěděl, že jsme pana Mikulu za jeho chování zbavili čestného předsednictví v naší organizaci. Tuto informaci jsem také zkraje svého vystoupení na krajské konferenci řekl. Všichni přespolní byli v šoku, co si naše organizace dovolila. Jednání krajské rady podpořil s prozíravostí sobě vlastní i přítomný předseda Svazu důchodců Ing. Oldřich Pospíšil. Musel podpořit své oddané místodržící v kraji. A tak jsem v následujících volbách nebyl zvolen do krajské rady. Místo mne byla spontánně zvolena paní Zdena Hrůzová z prachatické organizace. Volby byly tajné, upravovaly se hlasovací lístky a na vytištěnou kandidátku bylo možné kohokoliv dopsat. A tak byla dopisována paní Hrůzová. Volby samozřejmě klika kolem pana Minaříka vydávala za své vítězství, čas však ukazuje, že to bylo vítězství Pyrhovo.
Ing.  Jiří Polánský
předseda MěO SD České Budějovice

Komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář


Vkládat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé. Přihlásit se můžete zde.

PŘISPĚJTE I VY DO PROJEKTU NÁRODNÍ KRONIKA

Přispějte ZDE

Naši blogeři

Linky pomoci
 
112 – TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ
158 – POLICIE
155 – ZÁCHRANNÁ SLUŽBA
150 – HASIČI
 
800 200 00 – LINKA SENIORŮ