Velikost textu:   A    A    A

Historie Městské organizace Svazu důchodců České Budějovice V

Celé období od předchozí krajské konference SD v roce 2011 bylo poznamenáno vzájemnými půtkami mezi krajskou radou SD a městskou organizací SD v Českých Budějovicích obecně a mezi panem Minaříkem a mnou jako předsedou organizace jmenovitě. Tyto půtky paralyzovaly do určité míry i činnost celé krajské organizace.
Střetávání názorů uvnitř krajské organizace jsem předpokládal. Znám už totiž pana Minaříka až příliš dobře. A taky mi byla podezřelá jeho přílišná horlivost při zachování pronájmu prostor v Nerudově ulici pro krajskou radu. Proto jsem mu ještě před krajskou konferencí v roce 2011 poslal mail s návrhem gentlemanské dohody mezi námi. Podotýkám, že mail byl určený výhradně jemu. Dohoda měla tři body:
1. přestanou vzájemné útoky
2. budu respektovat jeho postavení v tehdy vznikající krajské radě seniorů, pokud nebude mít žádné funkce ve Svazu důchodců. Tehdy už mi došlo, že s panem Minaříkem se asi těžko domluvím.
3. krajská rada zruší výpověď z Nerudovy ulice.
Pan Minařík mi záhy, ještě před krajskou konferencí, odpověděl, že můj mail projednal na výkonném výboru krajské rady!!! (o to jsem ho nežádal, ale pan Minařík se rád schovává za rozhodnutí kolektivního orgánu) a že tuto dohodu odmítá. Dodal ještě s nadutostí sobě vlastní, že oni na nás přece neútočí, tak jakápak dohoda. Že jeho chování může být terčem kritiky, to si vůbec nepřipustil. On přece dělá všechno dobře. A na oplátku mi doporučil, abych rezignoval na funkci předsedy organizace. Prý v jejím zájmu.
Ten konflikt vypadá v této fázi hodně osobně. Nezasvěcený pozorovatel si řekne: dva zarputilí dědkové se hádají, kdo bude mít navrch. Ono jde ale o víc. Jde o to, zda v jihočeské organizaci SD budou platit demokratické normy a pořádky či nikoliv. Pak následoval známý vývoj po krajské konferenci až do naší výroční schůze v roce 2012, první po krajské konferenci. O mém mailu nikdo nemluvil. Kromě pana Minaříka na krajské radě. Ale na této schůzi se s ním pan Minařík vytasil. Přečetl ovšem jenom body dohody, svoje doporučení pro mne už si nechal pro sebe. Zveřejnění mailu bylo hlavním bodem jeho rozbíječského vystoupení na schůzi. Nemělo jiný význam, než mne před našimi členy očernit. On ani nějaký návrh na usnesení nepředložil. Jen pomlouval.
Schůze nicméně měla své důsledky. Především se o jejím průběhu objevil článek v regionálním vydání Deníku. Napsal ho Jan Chmelík, bývalý redaktor Československé televize, nyní představitel Syndikátu jihočeských novinářů a dnes i člen Jihočeské krajské rady seniorů ČR, které pan Minařík předsedá. Pan Chmelík napsal článek přesně v duchu předchozího odstavce - Dva rozkacení kohouti atd. Nicméně mně pan Chmelík tímto článkem prokázal službu. Využil jsem svého práva na odpověď a jihočeský Deník ji zveřejnil. Tím byla informace objektivizována. Byla objektivizována natolik, že se ozvala i potrefená husa – Jihočeská krajská rada seniorů. I ona zveřejnila svoje „stanovisko“. Podepsaný pod ním byl pan Minařík, ale prý ho nepsal. On totiž souvislejší projev, ať už mluvený či písemný, dělá panu Minaříkovi potíže. Na to už jsem v tisku neodpovídal. Usoudil jsem, že by to bylo malicherné, ale napsal jsem krajské radě seniorů, že nemá co mluvit do našich vnitřních záležitostí a aby se za zveřejněné stanovisko omluvila. Nepožadoval jsem omluvu veřejnou, ač článek byl zveřejněn, ale jen dopisem. Krajská rada seniorů na to už neodpověděla.
Dalším důsledkem výroční členské schůze byl požadavek členky našeho výboru, paní Jaroslavy Studené, aby proběhlo jednání mezi městskou organizací SD v Českých Budějovicích a krajskou radou SD. Místopředseda naší organizace a člen krajské rady pan Václav Škoda tento požadavek tlumočil na krajské radě a tak jsem byl na jednání pozván. Pozvání, ač jsem k němu měl výhrady, jsem přijal. Už svou formou to totiž nebylo jednání, ale pozvání na kobereček. Průběh tomu odpovídal. Hned po přivítání předsedou krajské rady Mgr. Jiřím Dolejšem, přivítání panu Dolejšovi jdou dobře, jsem byl panem Dolejšem verbálně napaden, že jsem zakomplexovaný, trpím pocitem méněcennosti apod. Musel jsem se hodně držet, abych panu Dolejšovi neoplatil stejnou mincí, ale řekl jsem si: klid, přišel jsi sem jednat a ne se urážet a tak jsem mlčel, ale vystoupení pana Dolejše jsem si pamatoval. Když mně bylo uděleno slovo, přednesl jsem dva naše požadavky.
Prvním požadavkem bylo, aby nám krajská rada vrátila neoprávněný majetkový prospěch, kterého dosáhla lichvářským, osmkrát předraženým nájemným za prostory v Nerudově ulici. Dělalo to cca 22 tisíc. V té době už jsme měli prostory v Nerudovce pronajaté my a tak jsme si majetkový prospěch krajské rady snadno spočítali. Druhým požadavkem bylo odstoupení pana Minaříka a paní Jaroslavy Novákové z krajské rady SD. Oba jsou to naši členové a na naší kandidátce nebyli. Dopsali se na ní sami. Paní Nováková zaperlila a prohlásila, že byla na kandidátce za krajskou radu. Pan Minařík radši neříkal nic. Krajská rada ústy paní Novákové už nevěděla, jak se z té situace vylhat. Oba požadavky byly odmítnuty. Jednání samozřejmě vzájemné spory jenom prohloubilo a navíc ukázalo, jak zcestné představy o jednání má krajská rada. Podle ní má jednání smysl jen tehdy, když dopadne tak, jak si krajští radní představují. Že jednání je vlastně smlouvání a hledání oboustranně přijatelných řešení a kompromisů, o tom krajská rada neví nebo nechce vědět.
Další důsledky výroční členské schůze byly v administrativně právní rovině. Na pana Minaříka jsem 3. 4. 2012 podal trestní oznámení pro trestný čin porušování listovního tajemství, vydírání a korupce. Obvodní oddělení Policie ČR v Českých Budějovicích sice moje trestní oznámení odložilo, ale protiprávní jednání pana Minaříka nepopřelo a doporučilo mě, abych se práva domáhal v občanskoprávním sporu. Proto byl pan Minařík při jednání na krajské radě nápadně zticha. Dalším krokem byla stížnost Magistrátu Českých Budějovic na chování pana Dolejše. Ve správním řízení se mi pan Dolejš musel omluvit. Od té doby si krajská rada dává větší pozor na to, co pouští z úst.
Před letošními prázdninami se konalo zasedání krajské rady. Zdeněk Škoda se ho nemohl zúčastnit a proto mne požádal, abych, vybaven jeho plnou mocí, šel na toto zasedání. Moc se mi nechtělo. Předpokládal jsem, že budu ze zasedání vykázán. Jen zástupci vyššího stupně řízení se mohou zúčastnit bez pozvání jednání nižšího orgánu, obráceně to neplatí. Nakonec jsem ale souhlasil. V členské základně pořád panuje přesvědčení, že by se mělo jednat. Tím, že na jednání půjdu, prokážu z naší strany vůli k jednání. Když budu vykázán, bude to flagrantní důkaz, že krajská rada jednat nechce. Neboť lidová moudrost říká: kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Stalo se, jak jsem předpokládal. Byl jsem vykázán. Když už jsem bral za kliku, paní Nováková mě cynicky vyzvala, abych se teda vyjádřil. Ona má občas takové nápady. Vyjadřovat se v nerovnoprávném postavení jsem odmítl.
Když se pan Škoda pídil po příčině mého vykázání, bylo mu řečeno, že krajská rada je volený orgán a tudíž zastoupení není možné. A tady se ukazuje oprávněnost mého požadavku na změnu Stanov SD. Ústřední rada je totiž jmenovaná ze zástupců krajských rad, sjezd je pouze potvrzuje. Tudíž členové ústřední rady mohou být při jednání zastupováni, krajské nikoliv. Oba orgány jsou tvořeny rozdílným způsobem. Už před volbou Mgr. Dolejše za předsedu krajské rady se předpokládalo, že bude v ústřední radě trvale zastupován panem Minaříkem. Jenže to příliš tahalo za vlasy a tak se od toho upustilo. 
Rok 2013 se také nesl ve znamení sporů o znění Statutu krajských rad. Tato vnitrosvazová norma upravuje postavení a činnost krajských rad. Naše organizace k jejímu znění měla zásadní výhrady. Především se jednalo o způsob jejího konstituování. Požadovali jsme, aby jak ústřední, tak krajské rady byly tvořeny podle stejných pravidel. Aby bylo jednoznačně stanoveno, kdo deleguje a kdo odvolává členy krajské rady. Právě z nejasností, které pokládáme za záměrné, vyplývaly rozpory mezi krajskou radou a naší organizací. Ve Statutu jsou i ustanovení vysloveně nedemokratická, např. hlasovací právo členů odstupující krajské rady na krajské konferenci – jejich mandát zanikl svoláním krajské konference. Proti právním patokům ústřední rady jsme zpracovali vlastní verzi, byla ale zamítnuta.
Jak krajská, tak ústřední rada tuší, že podobné machinace, které se krajské radě povedly kolem poslední krajské konference, už na další konferenci neprojdou. A proto pan Pospíšil panu Minaříkovi poradil, aby v Českých Budějovicích založil trucorganizaci. Pan Minařík (spolu s panem Mikulou) bydlí v penzionu, kde je několik našich členů a pan Minařík tam navíc dělá správce objektu. Neměl by být až tak velký problém vytvořit z nich samostatnou organizaci a zajistit tak „funkcionářskou nesmrtelnost“ pana Minaříka. Každá organizace totiž musí mít zastoupení v krajské radě. Vše pod vznešenou myšlenkou přiblížit činnost Svazu důchodců členské základně. Tady pan Ing. Pospíšil prokázal, že ne nadarmo je předsedou Svazu důchodců. Nevím, jak pokročila realizace tohoto projektu. Technicky to možné je.
A ještě jedno jednání musím vzpomenout. Došlo k němu 9. září tohoto roku ve výboru naší organizace, na které se dostavil pan Dolejš. Pan Dolejš nám v podstatě přišel vyčinit, že o krajské radě nehezky mluvíme a píšeme a požadoval, abychom způsob našeho informování změnili. Na to jsem panu Dolejšovi odpověděl, že rád změním svůj slovník, když krajská rada změní způsob svého jednání. Na to mi pan Dolejš neodpověděl. Rozloučil se s námi poděkováním za dobrou práci a speciálně se mnou pohrůžkou, že spory se mnou bude řešit právní cestou. Zatím se na jeho právní kroky marně těším.

Ing.Jiří Polánský
člen Městské organizace SD České Budějovice
 

Komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář


Vkládat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé. Přihlásit se můžete zde.

PŘISPĚJTE I VY DO PROJEKTU NÁRODNÍ KRONIKA

Přispějte ZDE

Naši blogeři

Linky pomoci
 
112 – TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ
158 – POLICIE
155 – ZÁCHRANNÁ SLUŽBA
150 – HASIČI
 
800 200 00 – LINKA SENIORŮ