Velikost textu:   A    A    A

Historie Městské organizace Svazu důchodců České Budějovice I.

Dlouhá historie Městské organizace Svazu důchodců v Českých Budějovicích je poznamenána nejen úspěchy, ale i neshodami a sváry.
Historie Městské organizace Svazu důchodců v Českých Budějovicích je docela dlouhá. Vznikla v roce 1990, ve stejném roce jako Svaz důchodců. Už od počátku stál u jejího zrodu Oldřich Mikula a stojí při ní do dneška. Loni oslavil 90. narozeniny. Během jejího vývoje dal pan Mikula českobudějovické organizaci mnohé. Tak dlouhá doba ve službách seniorského hnutí je pozoruhodná a svědčí o mimořádné vitalitě pana Mikuly. Má ale také své záporné stránky. Během těch let, co stál v čele nejdříve městské organizace a posléze i krajské organizace se u pana Mikuly vypěstoval pocit vlastní neomylnosti a nepostradatelnosti, kterou žárlivě střeží a s tím se jihočeská organizace SD potýká do dneška.
Do Svazu důchodců jsem vstoupil více méně náhodou v roce 2006, po odchodu do důchodu. V té době už byl pan Mikula předsedou krajské rady jihočeské krajské organizace SD a čestným předsedou městské organizace v Českých Budějovicích. Pan Mikula velice dbá na to, aby jeho pozice byla co nejvíce zachována. Předsedou městské organizace v Českých Budějovicích byl v té době pan Václav Minařík. Mezi oběma pány vládla dojemná shoda, která se promítala i do činnosti organizací – krajská rada a městská organizace prakticky neměly oddělený majetek a pan Mikula prostřednictví pana Minaříka městskou organizaci strategicky řídil. Krátce po vstupu do Svazu důchodců jsem se stal i členem výboru městské organizace. Měl jsem na starosti jednu místní skupinu v Českých Budějovicích. Nutno říci, že to byla jediná místní skupina v organizaci, jinak činnost důchodců na místním základě organizována nebyla.
Neuplynula dlouhá doba a pan Mikula si mně povolal do bytu, svěřil se mi, že už ho to předsedování krajské radě zmáhá, a že by tedy předsedování složil, místo v krajské radě by si ale „ponechal“ a jestli bych nepřijal kandidaturu na předsedu krajské rady. Chlapec mladý, nezkušený, kývnul jsem na to, i když mě formulace, „místo v radě si ponechám“ zarazila. Ale než došlo ke krajské konferenci, která by dohodnuté potvrdila, jsem si to rozmyslel. Došlo mi, oč se jedná. Jasně, pan Mikula si přesedne z místa řidiče, které ho už unavuje, na místo velitele vozu a já to podle jeho pokynů všechno odjezdím. Nepořádek v majetkoprávních vztazích mezi městkou organizací a krajskou radou k mému rozhodnutí přispěl. A tak jsem na krajské konferenci kandidaturu na předsedu krajské rady odmítl. Místo mne byl předsedou krajské rady zvolen pan Minařík, jeho osvědčený komplic. A okamžitě po zvolení začal fungovat model, který jsem předpokládal – Mikula rozhodoval, Minařík to odjezdil.
Zvolením pana Minaříka za předsedu krajské rady se ovšem uvolnilo místo předsedy městské organizace. Do této funkce výbor zvolil Ing. Rudolfa Řežábka, člena výboru. V té době měla městská organizace už docela rozvinutou činnost. Měla ženský pěvecký soubor Rozmarýn, přístřeší v podobě jednoho městského klubu důchodců, kde se členové během celého roku scházeli k hraní karet a stolních her, osvětovým přednáškám a posezení při hudbě. Ve čtvrtek byli pravidelné vycházky a kromě toho prakticky celotýdenně jsme pro naše členy v pronajatých prostorách organizovali rekondiční cvičení.
Samozřejmě, že tyto činnosti zajišťujeme i nadále, dokonce k nim přibyl páteční stolní tenis, ale cvičení se stalo jablkem sváru. Správa domů, s. r. o., od které jsme měli pronajaté prostory a která spravuje domovní fond města, nám dala výpověď. Pan Minařík, který je mimochodem zaměstnancem Správy domů, si ještě předtím pro krajskou radu pronajal prostory v penzionu v Nerudově ulici pro nějaké aktivity krajské rady, prý počítačovou učebnu. Ale aktivity se nějak nerozvinuly a tak výpověď naší organizaci panu Minaříkovi a krajské radě přišla velice vhod. Náš tehdejší předseda nedokázal na vzniklou situaci adekvátně reagovat a tak si nechal vnutit velice nevýhodný pronájem prostor v Nerudově ulici za lichvářské nájemné – osmkrát vyšší než platila krajská rada. Krajská rada neměla právo dále pronajímat pronajaté prostory a tak se to obešlo tak zvanou smlouvou o občasné zápůjčce, i když to byl faktický pronájem. A tak na naší organizaci začala krajská rada parazitovat pod rouškou tzv. „samofinancování“. O těchto skutečnostech výbor nebyl ani informován, protože zúčastněné strany věděly, že to není v pořádku.
V roce 2008 se konala krajská konference. Volby do krajské rady proběhly podle osvědčeného pořádku. Kolem osvědčeného tandemu Minařík – Mikula byly za městskou organizaci v Českých Budějovicích zvoleny další členky klanu – paní Natálie Petrová, jinak životní partnerka pana Minaříka, ale též členka výboru městské organizace a paní Jaroslava Nováková, osvědčená spolupracovnice obou pánů. A nešlo nezvolit předsedu největší organizace v kraji, Ing. Rudolfa Řežábka. Typické pro novou radu bylo, že do užšího vedení krajské rady, tak zvaného výkonného výboru, Ing. Řežábek zvolený nebyl. Zato Minařík, Mikula, Petrová a Nováková ano. Nutno říci, že jsem se o volby moc nestaral, plnil jsem si ve výboru městské organizace svou agendu a ostatní mě moc nebralo.
Ze svého poklidu jsem byl brzo vytržen. Zupácké chování pana Minaříka vůči našemu předsedovi přesáhlo snesitelné meze a tak Ing. Řežábek nejdříve rezignoval na funkci člena krajské rady a posléze i předsedy městské organizace. A výbor stál před otázkou, kdo na jeho místo. Volba padla, k mé nemalé nechuti, na mne. Nakonec mne výbor přesvědčil. Začal jsem provádět změny, o jejichž nutnosti jsem byl přesvědčen. Především to bylo důsledné majetkové oddělení. Už to bylo martyrium, ale nakonec jsme se domluvili, co je naše a co je vaše. Rozpustili jsme neefektivní místní skupinu, to snad ještě za předsedování Ing. Řežábka. Místní skupina byla oblíbené dítě Mikuly a Minaříka. Umožňovala jim totiž další podvůdek  – prohlašovat výroční schůzi za konferenci a tím nemuseli dodržovat předepsanou prodlevu mezi zahájením členské schůze a jejím faktickým začátkem. Nadpoloviční většina našich cca 850 členů se totiž nikdy nesešla a teprve po půlhodinové prodlevě je schůze schopná usnášení za jakéhokoliv počtu účastníků. Je to stejné jako u akciové společnosti.
Krátce po mém zvolení vyplaval na povrch průšvih v podobě „smlouvy o občasném užívání prostor v Nerudově ulici“. Vůbec jsem o té smlouvě nevěděl. Až teprve po upozornění magistrátu, že si nemůžeme zahrnovat do vyúčtování dotace předražený pronájem, začalo být zle. Obratem jsem krajskou radu vyzval, aby nám účtovali nájemné ve správné výši. I oni reagovali obratem. Nájemné nám snížili a zároveň nám dali výpověď. Snížili samozřejmě nájemné za aktuální čtvrtletí, předchozí neoprávněný majetkový prospěch nevrátili. Snažili jsme se najít jiné prostory na cvičení v odpovídajícím ceně a kvalitě, ale marně. Krajská rada využila naší tísně a nabídla našim členkám – budete tu moci cvičit i nadále, ale v naší režii. Poplatek za cvičení budeme inkasovat my. Pod tlakem okolností na to cvičenky přistoupily. Tím nás krajská rada připravila o jeden zdroj našich příjmů. Dalo nám hodně práce, než jsme tuto situaci zvrátili, Správa domů dala krajské radě výpověď a smlouvu o pronájmu převedla na naši organizaci.
Ing. Jiří Polánský
předseda Městské organizace SD
České Budějovice
 

Komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář


Vkládat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé. Přihlásit se můžete zde.

PŘISPĚJTE I VY DO PROJEKTU NÁRODNÍ KRONIKA

Přispějte ZDE

Naši blogeři

Linky pomoci
 
112 – TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ
158 – POLICIE
155 – ZÁCHRANNÁ SLUŽBA
150 – HASIČI
 
800 200 00 – LINKA SENIORŮ